Historie

Město Zlín leží na pomezí Valašska, Hanácka a Slovácka, při řece Dřevnici ve Vizovických vrších. Zlín proslavila Baťova továrna na výrobu obuvi, která dala, tehdy stagnujícímu městu s řemeslnou výrobou, nový rytmus. Zlín se začal rychle rozvíjet, a už na počátku 20. let byla potřeba přepravit dělníky do továrny a po směně zpět domů. Už od roku 1899 zde sice byla v provozu trať Otrokovice – Zlín – Vizovice, ale nové dělnické čtvrti byly o železnice značně vzdáleny a vyvstala potřeba dopravního systému, který by byl blíže. v roce 1928 zahájil přepravu osob se třemi autobusy dopravce Pavel Vaculík, který jezdil po lince od Baťových závodů přes Zálešnou k nemocnici. O dva roky později začal na téměř stejné lince provozovat dopravu i druhý dopravce, František Pavelek. Je pochopitelné, že mezi těmito dopravci vládl tuhý konkurenční boj....

4. září 1980 byla linka C prodloužena na novou točnu na Podhoří, blíže novému sídlišti.
Ovšem počátkem 50. let došlo k prudkému zbrždění slibného rozvoje trolejbusové dopravy a to hlavně proto, že se nedostávalo finančních prostředků na stavbu dalších tratí. K tomu se navíc v 60. letech přidal celosvětový rozvoj automobilové dopravy (vč. autobusů) a z toho vyplývající útlum dopravy trolejbusové. Ekologické důsledky tehdy ještě nebyly brány pořádně v úvahu a nízká cena ropy způsobovala ekonomickou srovnatelnost nebo i výhodnost autobusů. Další velká rána pro trolejbusy byla směrnice Ministerstva dopravy z roku 1963 o minimalizaci druhů dopravy ve městech. Předpoklad byl provozovat trolejbusy jen do jejich dožití. Z tohoto důvodu byly zrušeny trolejbusové provozy v Praze, Mostě, Děčíně a Českých Budějovicích.
V tehdejším Gottwaldově se ale dopraváci se zánikem trolejbusů smířit nechtěli. Omezení výroby v závodě Škoda Ostrov však způsoboval značné problémy s údržbou trolejbusového praku a provoz byl zajišťován jen s vypětím všech sil. O provozních podmínkách svědčí i to, že první trolejbusy, které ve Zlíně zahajovaly provoz byly vyřazovány až v letech 1964-1965, tedy 22 let v provozu!

Stav sítě byl zmrazen a nová sídliště byla napojována jen autobusy a mimo pomalou obnovu vozového parku se s trolejbusy dlouhou dobu nedělo vůbec nic. V takovém stavu fungovala zlínská městská doprava v druhé polovině 60. a první polovině 70. let.
Ale ropná krize a větší nároky na zachování životního prostředí postupně zcela změnili názor na trolejbus. Jeho nevýhody se ve světle nových skutečností již nezdály tak podstatné. Ale až do začátku 80. let trvalo, než se nový postoj k trolejbusové dopravě projevil. Gottwaldov patřil k čelním městům, které odmítalo názory na utlumování trolejbusů a proto se právě zde uskutečnilo v roce 1981 setkání všech, kteří měli k dalšímu rozvoji co říct a byly formulovány nové zásady rozvoje pro další léta.
Po celkové změně názorů na tento druh dopravy byla zpracována koncepce dalšího rozvoje trolejbusů ve Zlíně a další kroky následovaly velmi rychle.

V roce 1982 byla zahájena stavba trolejbusové trati Příční ul. – Příluky v trase dosavadní linky E. Zahájení pravidelného provozu na této lince předcházela 30. 12. 1982 zahajovací jízda za účasti představitelů okresu, města a DP.
K 1. 1. 1983 zde byl zahájen pravidelný provoz, který byl spojen s největší reorganizací MHD od počátku provozu v roce 1944 (například zrušení písmenného označování, přetrasování linek, zavedení samoobslužného odbavování cestujících apod.) a tímto si i trolejbus upevnil své místo, jakožto základní dopravní systém.
Tímto byla ukončena první etapa v čase „obrození“ trolejbusů. Druhá etapa následovala již v roce 1984, kdy byl stavebně dokončen trolejbusový úsek na Bartošovu čtvrť (od vozovny) v délce 1,1 km.