Historie

Město Zlín leží na pomezí Valašska, Hanácka a Slovácka, při řece Dřevnici ve Vizovických vrších. Zlín proslavila Baťova továrna na výrobu obuvi, která dala, tehdy stagnujícímu městu s řemeslnou výrobou, nový rytmus. Zlín se začal rychle rozvíjet, a už na počátku 20. let byla potřeba přepravit dělníky do továrny a po směně zpět domů. Už od roku 1899 zde sice byla v provozu trať Otrokovice – Zlín – Vizovice, ale nové dělnické čtvrti byly o železnice značně vzdáleny a vyvstala potřeba dopravního systému, který by byl blíže. v roce 1928 zahájil přepravu osob se třemi autobusy dopravce Pavel Vaculík, který jezdil po lince od Baťových závodů přes Zálešnou k nemocnici. O dva roky později začal na téměř stejné lince provozovat dopravu i druhý dopravce, František Pavelek. Je pochopitelné, že mezi těmito dopravci vládl tuhý konkurenční boj....

16. října 1945 přijímá Místní národní výbor usnesení, aby obec Zlín převzala všechny akcie Zlínské dopravní a.s., protože Zlín, ač majitelem koncese, neměl doposud žádného výdělečného podniku. Proti takovému postupu se ohradilo vedení Zlínské dopravní a.s. podporované zaměstnanci, správní radou i národní správou firmy Baťa. Ministerstvo průmyslu řeší tuto situaci stanoviskem, že o majetku Zlínské dopravní a.s. může rozhodovat pouze majitel, tedy firma Baťa, jejíž organizační součástí se stala 18.11.1949.
Zlínská dopravní a.s. si po válce stanovila velké cíle. Chtěla v následujících letech ve Zlíně postavit tyto tratě:

Je vidět, že plány provozovatelů byly již od počátku velmi smělé. Je pravda, že výstavba trolejbusových tratí probíhala nejen ve Zlíně velmi dynamicky, i když se ne všechny plány podařilo naplnit. V srpnu 1945 byla odeslána žádost Ministerstvu dopravy v Praze na rozšíření koncese na všechny nové linky.
Poválečný rozvoj trolejbusové dopravy začíná paradoxně zrušením jednostopé trati po ulici Školní 28. 11. 1946 (kvůli stížnostem obyvatel na vysokou prašnost, hluk, poškozené komunikace apod.). Linka C se tak napojila na stávající okruh ve směru na náměstí Práce. Zároveň byla zřízena druhá stopa v úseku náměstí Práce – Školní ulice
V březnu 1947 bylo vydáno stavební povolení na trať Cigánov – Vršava. Politická schůzka proběhla v dubnu 1946 a již začátkem listopadu 1946 proběhla technicko-policejní zkouška, která vydala souhlas k zahájení pravidelného provozu. Linka byla nazvána D a jezdila v trase náměstí Práce – Vršava. Zároveň byly nakoupeny další trolejbusy značky FBW-BBC a jejich počet tak vzrostl na osm.
V roce 1948 byl změněn název Baťa n.p. na Svit n.p. Trolejbusová doprava zůstala i dále začleněna do jeho dopravního oddělení.
Čím dál více se v dopravních problémech projevovala výstavba obytných domů ve směru na Otrokovice i výstavba strojíren v Malenovicích. Železniční doprava s malým počtem zastávek a velkými intervaly přestávala stačit a proto bylo rozhodnuto o výstavbě trolejbusové trati.

V roce 1948 byl zpracován projekt Zlín-Malenovice a v červnu téhož roku bylo vydáno stavební povolení. O rok později, v srpnu 1949 byl slavnostně zahájen provoz prodloužené linky D do Malenovic na tečovickou křižovatku. Za poznámku stojí, že provozovatel trolejbusové dopravy musel platit majiteli komunikace 20 haléřů za každý ujetý kilometr. Toto platilo do 31. května 1951.
Zatímco pokračovala výstavba tratě do Kvítkovic, probíhaly další spory o vlastnictví podniku, tentokrát především v politické rovině. Většina provozů MHD v jiných městech přešla do formy městských komunálních podniků. Takové organizační uspořádání bylo podporováno jak státními orgány, tak KSČ. Ve Zlíně tato myšlenka u vedení n.p. Svit nenašla podporu a ačkoli SNB v Gottwaldově podal ke konci roku 1949 žádost na Ministerstvo vnitra o vyčlenění trolejbusového provozu z n.p. Svit, teprve po značném tlaku ze strany KV KSČ došlo v lednu 1950 k dohodě (jiné řešení už nepřipadalo v úvahu, protože n.p. Svit nebyl povolen předmět podnikání veřejná přeprava osob. K 1. 5. 1950 tedy vznikl podnik Trolejbusová dráha, komunální podnik města Gottwaldova. Zajímavé je, že podnik zůstal bez majetkové podstaty. Majetek zatím zůstal v rukách n.p. Svit, aby nebyla ohrožena dostavba tratě do Otrokovic a k jejímu převodu došlo až k 1. lednu 1951, když už jezdil trolejbus na provizorní točnu do Kvítkovic (od 7. 11. 1950). K dalšímu prodloužení linky D na nádraží do Otrokovic došlo až 12. 12 . 1953.

Dostavbou této tratě byla dokončena základní část trolejbusové sítě, která pak dlouhou dobu zůstala beze změn, kromě postavení smyčky u strojíren v Malenovicích. Tím vznikla nová linka M (Vršava – Malenovice ZPS) a stávající linka D byla zkrácena na jednostopou blokovou smyčku mezi ulicemi Sokolská a tř. 2. května(trolej je v této ulici dosud položena).
V květnu roku 1979 bylo trolejové vedení uvedeno do definitivní podoby. Komunikace v centru byly zjednosměrněny a konečně linek A, B a několika autobusových byla přeložena na nové obratiště Sportovní hala.